Zpět do Milana

Je zde pokračováná článku Čekání v Piacenze.
Nyní se již nacházím v Anconě, kde jsem ještě značně ospalý vystoupil z Expressu do Crotone, zhruba za hodinu  či kolik mi měl jet expres zpět až přímo do Milana. Ovšem můj “zdravotní” stav nebyl v nejlepším pořádku, po procházce do Cattolicy (ještě napíšu) jsem asi chytil upal, tak cca 20ti minutové rozhodování na lavičce sedící a hledíci na regionalni vlak VivAlto do Ravenny zda-li s ním mám jet. A jaké byly kladné argumenty? Luxusní design dvoupatrového osobáčku kdy z druhého patra by byl uchvatný výhled na italskou rivieru, zásuvky na 230V kde bych si mohl bezstarostně nabít miláčka i telefony. Pohodová cesta po kusu italie. A zápory? přišerně mě bolela hlava, bylo mi špatně, měl jsem hlad a poslední cafe jsem pyl cca před 18ti hodinami. Takže zapory zvitězily a jel jsem expressem. Bohužel již né tak krasně prázdným, naštěstí jsem někomu zasedl místenku, ovšem majitel se ke kupé asi nemohl probojovat, sice jsem neseděl u okenka ale u dveří. Cca po dvou hodinách jízdy mě má nevolnost přesvědšila přelézt ty hlavy na chodbičce a dostat se na záchod kde jsem ranní bagetu vrátil krajině původu mezi pražce, ovšem jakmile jsem se narovnal tak jsem se nemohl odlepit od okenka ktere jsem si otevřel. To že na mě foukal sudený vítr tvořený 160Km rychlostí mě něodradilo prostě na to zírat. Přenádherná scenerie Italské Riviery, moře a nad ním vycházející slunce, ještě sytě oranžové ale již výrazné, po 45minutách strávených u okenka na WC jsem se vrátil do kupé. V Rimini se bohužel ke kupé dostavil majitel místenky tak jsem se posunul o místo vedle do prostřed sedačky, tak spát se dalo nic/moc. V Bologně se vychengovali dva cestující když sem spal, a cca 50Km před Milanem si nějáký klučina pustil PSP a začal hrát. Bohužel ho nenapadlo že by si mohl vypnout ty de… zvuky tak zbytek cesty byl příšerný a k Bolesti mé hlavy to moc nepomohlo. Po příjezdu do Milana Centrale jsem si šel hned vyfotit mou oblíbenou sochu na začátku 24tého Binaria (nástupiště), vrazil do sebe jedno cafe a naladu mi zvedl kavárník když si začal zpívat s kuchařem který pekl pizzu. Prostě idyla, ale má hlava přece jen nebyla ve stavu abych někam vyrážel, tak jsem se na chvili posadil na kamené lavičky mezi  schody 1-0patra (-1 Biglateria (jizdenky), 0 Stará biglateria (nyní v rekonstrukci) a východ na náměsti Piazza Duca d’Aosta, 1 nástupiště) a řešil jsem proč nemohu zapnout foťák. To jsem vyřešil a sebral síly na menší procházku po Milanu na kterou jsem se celou dobu těšil protože Milano miluji :-)
Pokračování v článku “Léčivé Milano” který bude publikován později.  

Ricione a Marco


Po prvním příjezdu do Rimini jsem již jen hledal vlak který by mě odvezl do Miramare, protože hodina večerní již značně pokročila a ja jsem měl i hlad. Za půl hodiny jsem byl na místě. Vialle Olivetti v Miramare di Rimini mě opět uměla přivítat, tentokrát cirkusovým vystoupením, ale vidina skvělého jídla mě již táhla o pár metrů dál. Když jsem si sednul do své oblíbené Pizerrie tal jsem si vytahl notebook a šel zpracovávat videa natočené ve Venezii. Po chvíli mi přinesli Pizzu a opět se stalo to co jsem nečekal. Číšnice se mě zeptala jestli se náhodou  neznáme??? A já udiveně jsem se sní dal do řeči a vysvětlil ji že se opravdu již známe, již od roku 2007 kdy jsme se viděli poprvé jsem tam byl každou chvíli skoro jeden týden, pokaždé jsme si příjemně popovídali, a já po dvou letech takže nyní v roce 2009 jsem se tam opět vrátil. Takže asi zážitek největší že číšnice v jedné nejnavštěvovanější Pizerii v Rimini si mě i po dvou letech tak pamatuje. Prostě geniální. Ale čas se pomalu blížil k jedenásté hodině večerní a já se vydal dál, tentokrát pro čerstvé mléko z automatu v obytné části Miramare, na které jsem měl už strašnou chuť tak jsem si koupil jeden litr která do mě zahučel skoro celý.

Další mé kroky následovali k mému budoucímu noclehu kde jsem spával i předtím a to na veřejném parkovišti/tržišti vedle campu. Sundal jsem si batoh a chvili odpočíval leč věci jsem si ještě nevybalil protože se tam stále někdo potuloval. Po deseti minutách tam přišel “mladík” a dal se do řeči jako co tam dělám a pod, po deseti minutách rozhovoru jen řekl ať tam chvíli počkám že něco vymyslí a odběhl. Já netrpělivý co se bude dít tedy čekám a za chvilinu přijel s karavanem který postavil do rohu parkoviště tak aby zastínil plac kde budu mít stan. Ještě po hodině povídání u něj v Karavanu a popíjení kávy jsme se rozloučili a já si šel ustlat. I následující den tam byl dokonce mne seznámil s “přítelkyní” no .. která byla ze Slovinska. Takže další povídání mohly začít probíhat, dokonce mi nabídla spagetti co uvařila takže jsem měl i oběd. Slovinka se opravdu nezapře, skoro stále zpívala lidové slovinské písně takže o zábavu bylo postaráno a já jsem tomu i trochu rozuměl. Stále povídala o nějáké Lusii že je taky z Československa, tak jsem vysvětloval že už československo není a ona chtěla abych se s ní seznámil. Bohužel ten den nepřišla.
Po krásné noci ve stanu jsem nasledující den šel jen umýt a osprchovat do vedlejšího campu, a v tom konečně přijela. Lucka ze slovenska dělala zdravotní sestru a rozhodla se odjet do itálie s tím že se tu bede mít lépe ale po dvou letech zde zjistila že to je ještě horší a aktuálně hledala práci. Celkem dobré povídání ale já se vydal dál. Chtěl jsem se podívat na pláž a dojít k hoře co byla na obzoru, tak jsem vyrazil.

Pokračování bude zveřejněno.