Když práci nedělám jen pro peníze

Za poslední dny v práci mě pár zákazníků velice potěšilo a zvedlo náladu i přes to že někteří zaměstnanci dělali vše proti tomu. A to je i ten důvod proč tuto práci dělám rád.
První byla korejka kterou jsem obsluhoval na kase, byla moc milá a ráda si povídala a nejvíce mě potěšilo když mne požádala jestli se semnou může vyfotit. Vím že někteří to dělají do své sbírky ale prostě to potěší.
Další byl cestující u Izraele, mne nejvíce zaujal svou angličtinou, asi bych to připodobnil ke známému video “The Italianman  who went to Malta” Asi taková byla jeho výslovnost a poto jsem se s ním začal více bavit a on byl také sdílnější a pochvaloval si servis. Vyprávěl mi jak má předky v Ostravě a že mnoho lidí se domnívá že se v Izraeli mluví Rusky, na to jsem ho velice potěšil když jsem na něj promluvil Hebrejsky a on mne za to naučil další slovíčko :-) . Letěl posledním spojem do Tel Avivu když už máme zavřeno tak když jsem šel již na autobus tak jsem ho viděl ještě v hala tak jsem se sním rozloučil a popřál mu šťastný let. To ho velice potěšilo a pro mne to byl prostě úspěšný den.
Poslední zážitek byl dokonce od Čecha. Na pokladně byla nová kolegyně a za zády měla nadřízenou, já byl na baru. Když přišel k pokladně a kouknul na menuboard tak prohodil větu ve smyslu že se v kávě vyzná ale 59Kč za espresso je opravdu moc. Reakce kolegyň byli očekávatelné ve stylu prostě to tak je  a když se vám to nelíbí tak to nekupujte. A to je podle mě špatně. Když už odcházel tak jsem k pokladně doběhl já a oslovil ho jako znalce, začal jsem mu vyprávět že cena kterou odsuzoval jako vysokou má své opodstatnění počínaje výkupem za fairtraide sazbu, podporu farmářů a rozvoj jejich farem. Nakonec mého vyprávění se ujistil otázkou na mne ” A vy jste barista že? ták já si ho tedy dám” A to mne velice potěšilo a zahřálo na srdci že někdo dokáže ocenit naši práci a nespoléhá jen na sladké sirupy v latté ale nechá si o tom i něco říci. Co je smutnější že všichni kdo byli za barem na kavárně mají stejné školení jako já a stejné vědomosti ze kterých každý měsíc skládají znalostní testy ale aby to někdo uplatnil v praxi to ne :-( Stále tedy nechápu jak někdo může dělat v kavárně a nemít vztah ke kávě. To mi teď připomnělo i to že metodu přípravy PourOver co máme v kavárně, drtivá většina zaměstnanců odsuzuje jako špatnou, hnusnou a to samé prezentuje i zákazníkům. Když to tedy prodáváme proč to před nimi shazujeme i když je to příprava vznešenější, lepší, chutnější a v našem případě i premiovjejší?  Všichni kterým jsem dělal srovnávací test PourOveru s FrenchPressem uznali že je lepší a jsou v něm lépe identifikovatelné chutě a aroma ale proč to tedy neprodávají dále? moc práce, ano nezmáčknou jedno tlačítko na kávovaru aby měli nápoj ale o tom přeci práce baristy není.

Po roce vánoce stejně i naprosto jinak

Když jsem psal shrnutí uplynulého roku tak jsem zmínil i to že jsem minulé vánoce strávil v práci a pak sám brousdajícíse na staroměstském náměstí v Praze a přilehlém okolí. To jak strávím tyto vánoce jsem ani příliš neplánoval a nechal to osudu. To že v práci dostanu volno 23-25.12 bylo potěšením jenže finančně jsem na tom nyní nebyl tak dobře abych si mohl dovolit jízdu domů a pak zase do práce. Možná náhoda možná osud tomu tak chtěl abych se sešel s kamarádem @pdostal_cz a nějak došla řeč i co budeme dělat o vánocích, po pár hodinách debaty na několika místech vyšel pekelný plán že se oba dostaneme na štědrý den domů a pak hned zase do Prahy, což pro mě bylo velice milé. To jaké to nakonec bude pro mě bylo nepředstavitelné ale suprové. Dne 23.12.2013 kdy jsme vstával kolem 4té hodiny rány abychom se moli sejít na nádraží na kávu jsem ještě netušil že osud tomu bude chtít abych se ohlédl i do minulosti na své konce a na své začátky. Když jsem šel na poslední noční spoj na nádraží potkal jsem popelnice v naší ulici a u nich reklamní zbytky z trafiky naproti protože právě v těchto dnech majitel zdejší trafiky ukončoval svou živnost a likvidoval svou trafiku. nejsou to přesně dva roky ale i já jsem po vánocích končil se svou trafikou v Ústí nad Orlicí. Druhý moment flashbacku jsem měl až večer ale k tomu se ještě dostanu.P1060636

Plán na vánoce zněl jasně dostat se z Prahy domů tj do České Třebové a Žďáru nad Sázavou. Cesta celkem jednoduchá a rychlá to by ji ovšem nesměli plánovat šoutouši a milovníci dráhy. Vlak nám z Prahy odjížděl v 5:44 a jeli jsme na kávu do Ostravy, já si chtěl vyzkoušet naši novou kavárnu. Je to snad poprvé co jsem jel s RegioJetem po jejich drastickém zdražování a rozdělování tříd. P1060638P1060700Byl jsem zvyklí jezdit ve vozech Ampz jak v minulé velkoprostorové první třídě tak i business. RegioJet přišel na trh s tím že všechny třídy označil jako druhou a nabízel je za stejné ceny. K tomu si vytvořil i svůj firemní claim “O třídu lepší vlaky” Ovšem jejich plán byl asi jiný a třídy opět rozdělil na tři a za vyšší si chce nechat připlácet a větší servis v nich nenabízí aby stávajícím klientům nabídl přidanou hodnotu za kterou bych si chtěli připlatit oproti původním ceníkům. To nám nevadilo a reservovali jsme si celé Business kupé tam i zpět. V Ostravě jsem tedy šli na kávu a shodou náhod potkali jednoho našeho internetového kamaráda kterého jsem měl tu čest potkat osobně což zajisté stálo za to. Cesta zpět vedla do České Třebové mého cíle. Vzhledem k dopravní situaci jsem zjistili že kolega má na přestupu v Brně celkem málo (žádný) čas tak jsem mu nabídl že s ním pojedu do Brna a tam s ním počkám na další spoj spojené s procházkou do centra a večeři. Tomu se také stalo a já viděl jak vánoční strom v Praze a Ostravě ale i Brně na náměstí Svobody :-) . Po jeho odjezdu z Brna jsem si šel ještě koupit poslední nebytnou vánoční věc a to balící papír a jel zpět do Třebové kde jsem chytl poslední spoj do zapomenuté pustiny domů- Co bych ale chtěl vyzdvihnout s odchylkou pár dní přesně byla událost před rokem kdy po mém ubytování v Praze jsem byl vzat jiným kamarádem na jeho oběh  v práci a jeli jsem do Břeclavi přesně stejným spojem a stejně narvaným spojem jako jsme jeli nyní do Brna :-). P1060708P1060716P1060721P1060735P1060746

Ovšem vánoce jsou až za den a také že byli snad nejhezčí, bez zbytečných dárků to hlavní bylo vidět se s rodinou a pro mne největší vidět se synovcem který roste jako z vody a mění se každým dnem a já u toho bohužel nemohu být.

Následující den jsem jel již normálně do Prahy se zaklimatizovat a pracovat.

Takže pro mne to byli naprosto luxusně strávené vánoce na kolejích a s rodinou co více si přát. Tímto bych mu chtěl ještě jednou poděkovat že mi to umožnil.

První rok v Praze

19.12.2012 jsem se tedy před rokem přestěhoval do Prahy. A jaký byl?

Okolnosti mě vedly k tomu že jsem neprodloužil pracovní smlouvu s Vodafone a jal se jít pracovat do Nizozemského Amsterodamu na mezinárodní letiště. Pro přechodnou dobu vyřízení všech formalit od ministerstva pro civilní letectví jsem se rozhodl ubytovat v co nejlevnější ale zároveň přijatelné ubytovně. Na ni jsem dostal doporučení od kamaráda který tam kdysi bydlel tak jsem do toho šel. I když jsem ji měl domluvenou dva měsíce před nastěhováním tak jsem se na místě dozvěděl že nic rezervováno nemám. Naštěstí jsem na místě komunikoval s majitelem a ten mi zajistil pokoj skoro ve sklepě budovy kam jsem se tedy nastěhoval . 2012-12-19 15.21.10 HDR

Ubytování je to v Praze na Letné kterou jsem příliš neznal, přeci jen jsem z Pankráce tak mě překvapilo jak je tu hezky a stále mi to tu připomíná Paříž.

Další den jsem jel s kamarádem do jeho práce omrknout mou budoucí, a bylo to v pohodě. Sehnal mi práci ve vlacích ČD jako obsluha minibarového vozíku. Trochu jsem se té práce bál ale vzhledem k finančním podmínkám to bylo nejlepší řešení. Začal jsem tedy jezdit s minibarem a tak si vydělávat.

Strávil jsem zde také první Vánoce, také pracovně jen k večeru jsem měl již volno

2012-12-24 17.59.18

Poslední den v roce jsem strávil pracovně ale zároveň jsem si odlovil poslední geokeš v roce 2012 v Chebu

IMG_0293

 

V Novém roce jsem poznával okolí hlavního nádraží kde jsem se zdržoval nejčastěji a také jsem poprvé vyzkoušel LeoExpress IMG_0293

Pracovní měsíce to byly skvělé, pořídil jsem i  spoustu fotek co snad sem jednou pošlu také ale zároveň se šlo s penězi v práci dolů a já musel nastolit úsporná opatření. Tím hlavním bylo že jsem se přestěhoval v rámci ubytovny do pokoje pro dva kde se k mému žit připojil kamarád kamaráda a já měl tak levnější nájem. V podstatě to byl upgrade protože internet tam fungoval lépe, lépe jsem chytal TV a byl tam i suprový výhled ven. IMG_9237Ve volném čase jsem si občas skočil na kávu na Letiště abych netušil souvislosti které mě čekají. Poznával jsem také pražské kavárny kdy jsem si obzvláště oblíbil Itala v Opletalově ulici (prostě u nádraží) a nově otevřené Alza Café v Pražské tržnici. Drtivou většinu času jsem strávil v práci a osobní volno si skoro nebral. Bylo to na černo tak to nikoho nezajímalo a já tak mohl vydělávat i když čím dál tím méně, i přes to že mě spolubydla přesvědčoval abych se na práci za těchto podmínek vybodl ale já to samozřejmě neudělal protože mě to vážně bavilo. To že jsem neměl čas si uvědomuji až nyní a samozřejmě že měl pravdu.

Čas vyřešil samozřejmě vše za mě a v práci mi na další týden nenaplánovali oběhy a ani neřekli jestli semnou počítají nebo ne. Bohužel nepočítali a já se tak ocitl bez práce a já doufal že jen na chvíli. Peněžní zásoby rychle ubývali a já se začal ocitat tak trochu v krizi. Opět jsem změnil ubytování bohužel na dražší protože se spolubydla odstěhoval a já jsem nikoho cizího na pokoj nechtěl. Také jsem rozprodával svůj majetek jako byl foťák a iPhone abych měl na na nájem a stále doufal že najdu nějakou práci. Ta se nikde nerýsovala, postupně jsem neměl už ani na jídlo tak jsem ho začal shánět všude kde se dalo. Zrovna včera jsem si říkal že jsem se měl trochu lépe než nyní kdy jím stejné jídlo každý den. Zjistil jsem totiž že se dá i dobře a zadarmo v Praze najíst. Obcházel jsem obchodní centra a jejich foodcourty a dojídal zbytky po lidech. Celkem by jste se divili kolik toho lidé nechají na talíři a ještě k tomu to neuklidí. Variace jídel bylo opravdu veliká a já se dokázal dobře najíst. Byli ovšem dny které byly slabší a to co jsem snědl mi ani nepokrylo energii vynaložena na to to jídlo sehnat. Pozoroval jsem jak takové provozy fungují a když vypadáte slušně a upraveně ani si vás skoro nevšimne. Také jsem si tak obstarával pití což bylo také jednoduáché, hlavně v KFC kde stačí přinést starý hrnek a refill je zdarma. kafe bylo to stejné v Ikea Mc Café nebo i Starbucks. Pití jsem si čepoval i sebou abych měl na doma. Ano bylo pro mne velice těžké ale noze byla takové že jsem prostě musel, ostych a stud pomalounku odešel ale né vždy. Když už jsem se rozhodoval že zde přestanu hledat práci a pojedu domů protože jsem skoro neměl ani na další nájem tak se mi na pár nabídek ozvali. Nejdříve ze Starbucks na Václavském náměstí kde pohovor ne vyšel protože se SM příliš neměl mě pak kontaktovat. Přijal jsem tedy nabídku do McCafé kde jsem nastoupil na dva dny na zkoušku pro seznámení s provozem, za první den jsem se musel naučit vše a za druhý už normálně pracovat. Naštěstí to nebylo hned za sebou tak jsem ještě v meziobdobí jsem šel na další pohovor do Starbucks na Letiště v Ruzyni, ani tam se mi hned neozvali ale alespoň jsem tam mohl říci že dělám v McCafé i když jeden den ale to nikoho nezajímalo :-D . Druhý den v McCafé to bylo fajn ale tu práci jsem tam jaksi nenasnášel a s informací že bych musel i do McDonaldu jsem příliš spokojen nebyl. Podmínkou pro tyto dva dny bylo že musím mít vstupní zdravotní prohlídku která stála 500Kč ale to jsem pak vymohl po McDonaldovi a z prací tam jsem se rozloučil protože pracovat v prostředí na které jsem skoro alergický bych nedokázal. Další prací kde jsme byl na pohovoru byla Telefonica O2 na pozici prodejce v prodejně, ten kdo mě zná že to je pozice kterou bych opravdu nechtěl dělat ale nouze byla opravdu veliká. Během doby kdy jsem byl bez práce jsem si alespoň užíval volna které jsem před tím neměl a procestoval jsem tak celou Prahu byť jen linkami MHD od začátku až do konečné ale i vlaky v rámci PID. Když už se schylovalo k tomu abych si koupil jízdenku domů a odstěhoval se, měl jsem již připraveny peníze co jsem si půjčil na žití v Praze abych je vrátil tak mě doma odmítli a já jsem byl tak trochu na pospas. Doufal jsem že se do mých narozenin se ozve alespoň Starbucks z Letiště který se s výsledkem ještě neozval a také ani nadále se neozval :-( Ozvali se později s dobrou zprávou, přijali mě a já byl rád jen jsem ten první měsíc musel nějak přežít do první výplaty, domluvil jsem se na ubytovně s posunutím dalšího najmu o další dva měsíce a začal dělat v kavár ně na mezinárodním letišti Václava Havla. Trošku jinde než v Amsterodamu ale přeci jen na letišti a to měl letadla vůbec nezajímají :-D . P1020782P1030284I přes to že jsem měl více volna tak jsem přestal méně jezdit domů, přeci jen ty vlaky už nejsou zdarma a tolik peněz na ně nemám :-( .Postupem času jsem trošku vydělával koupil iPoda splatil trochu dluhů a po půli roku jsem si konečně koupil i kolo!

P1050340

Od té doby jsem veškerý volný čas se snažil věnovat hlavně kolo což je jedna z mých nejoblíbenějších záležitostí. Na kole jsem zde také již pokořil první tisícovku kilometrů ale ne bohužel tak rychle jako když jsem bydlel v České Třebové kdy mě to vycházelo zhruba na měsíc. Celkem jsem najezdil přes 1284,96Km  ale také ke koci roku na to doplatil vážným onemocněním a dostal dočastný zákaz sportování :-( 2013-10-29 20.44.56

Nyní na vánoce jedu domů a pak zase do Prahy na chvíli pracovat do nového roku. Bohužel mám v Praze tolik fajn lidí že jsem nyní ani nestihl všem popřát hezké vánoce.

To by za poslední rok bylo vše a už se těším na rok další co přinese.

Tímto i čtenářům přeji krásné vánoce a mnoho úspěchů do nového roku.

První rok s Alza Café

Včera to byl přesně rok kdy Doubleshot česká pražírna s kavárnou Můj šálek kávy v Karlíně otevřela svou druhou kavárnu v Pražských Holešovicích přímo na tržnici v budově skladů a showroomů společnosti Alza. Bohužel jsem při otevření být nemohl protože den na to jsem se stěhoval do Prahy já ale měl jsem o nich informace a těšil jsem se až se tam stavím. Nevím kdy přesně jsem tam byl poprvé ale zajisté to bylo záhy po otevření a i přes nevlídné místo vyhlašování pořadníku na výdeji zboží jsem si ji velice oblíbil, ani snad ne tolik kvůli designu espressobaru který je ovšem hezký (ale na mě poněkud nízký) ale díky skvělé obsluze která si již pamatuje mé jméno (bohužel já jsem si ho také pamatoval ovšem zapomněl :-( ) a vždy rád tam chodím nejen za skvělou kávou či se pokochat uměním Kees van der Westena a jeho espressomašině Mirage která je fantastická i s naked portafiltrem ale i právě prohodit pár vlídných slov nebo se i usadit k jednání či práci. Jednou mi to vyšlo abych navštívil doubleshot na trzích v Dejvicích kde tým z Alzacafé také občas je a přesvědčil se že i v polních podmínkách se dá dělat dobrá káva. Jsem velice rád za ten rok zde strávený a zajisté se budu těšit i do dalšího roku.

2013-01-21 08.17.332013-01-21 08.54.452013-02-01 11.32.01 HDR2013-02-01 11.35.53 HDR2013-03-11 18.57.28 HDR2013-03-11 19.01.342013-03-11 19.13.322013-03-15 16.30.022013-03-15 16.30.072013-03-18 19.08.45 HDR2013-03-18 19.09.252013-03-20 18.32.042013-03-22 16.48.382013-03-29 17.11.392013-03-29 18.24.302013-10-19 08.24.41P1000660P1000891P1060603P1060604P1060605P1590506P1590508P1600096P1600097P1600099P1600448

Sorry že jsem volal, fakt

Na dobrotu Na žebrotu jsem si už ověřil že to opravdu funguje a co takhle že každý dobrý skutek má být potrestán?

Večer jsem se tak trochu v rámci mezí “nudil” nebo spíše měl delší chvíli a tak jsem zjistil že ve stromovce je obnovena jedna keš a že je relativně blízko. To že je jedna hodina ráno mi samozřejmě nevadí tak jsem šel. Cesta celkem známá a relativně klid. Relativně, po cestě kousek od strážního domku buštěhradské dráhy byl nějaký mladík co se tam trmácel na místě a vykřikoval něco na celou oboru. Pomyslel jsem si že je asi opilý a nějak jsem to neřešil. Kešku jsem po chvíli našel a tak jsem se mohl vrátit. Šel jsem opět kolem něj a všiml jsem se že nyní nemá kalhoty (ano všechno nejen kalhoty) dole a chybí mu jedna bota co ležela opodál. Ležel na zemi a stále něco vykřikoval a celkem s sebou šil. Na nic co jsem řekl nereagoval a v podstatě ani nereagoval na to že tam jsem. Koukl jsem na lavičku kde měl batoh a všiml si i injekční stříkačky tak mi došlo o co asi jde. Jelikož jsem zatím stále trochu uvědomělý jsem vzal keškomobil a zavolal na 112 protože jsem opravdu nevěděl kam volat jestli na 155 jakože pomoc nebo 158 jakože prostě zavřít.

Ponz. 1 Ten kdo tvořil úvodní banner v IVR na lince 112 asi opravdu neví o čem to je, i já jsem byl tak trochu zmaten jestli mluvím s člověkem či ne a jestli mě vůbec někdo poslouchá

Zvedla to operátorka které jsem tedy řekl co mám na srdci respektive co mám před sebou a co tedy s tím. Říkala že tam někoho pošle jen tedy dohledat kde jsem. I když jsem měl skoro přesné souřadnice díky GPS tak ty jsem neřekl protože jsem zrovna z něj volal. První tedy co mě napadlo je říci že to je tedy u “strážního domku buštěhradské dráhy” což je kulturní památka a mohl by to být nějaký bod zájmu. Asi ne, druhá věc co mě napadla byla ulice, jen jsem si zrovna nevzpomněl na přesný název a řekl jsem “Nad oborou” místo “Nad královskou oborou” takže z toho tak nic nevyčetla a pak přišla řada na naprosto geniální systém značení pouličního osvětlení co v Praze máme, je to opravdu jedinečné a luxusní. Takže mi řekla ať jdu k nejbližší lampě a řeknu jí její číslo. No jako kačer co byl zrovna na lovu jsem ho hledal zezadu dole i nahoře i když bylo skoro ve výši hlavy zepředu :-) jen bylo znehodnoceno nějakým vandalským nápisem ale dalo se to odvodit, díky tomu hned věděla kde jsem a kam někoho poslat. Přepojila mě na “sestřičku”? asi ano ale ta nic nevěděla takže jsem musel znova odříkat co se děje a ta se i dokonce zeptala na nějaké věci třeba kolik mu asi je jestli nekrvácí a dala mi rady ať k němu blízko nechodím jen kdyby hrozilo nějaké nebezpečí (no aby ne když pár metrů odsud ústí železniční tunel).

Po chvíli čekání přijela sanitka tak jsem je baterkou nasměroval k nejbližšímu vchodu do parku kde jsem na ně čekal. Vylezl mladý záchranář (asi stejně starý jako já) a prej co se děje. ?. Tak jsem mu tedy všechno opět řekl (už tedy potřetí) a z auta už vylézali i policisté. Komunikaci kterou začal mi tedy zkazil celou “radost” (jestli to tak mohu říci) a zeptal se jestli jsem někdy viděl feťáka. Na to jsem odpověděl že ne (v tomto stavu opravdu ne) tak mi naprosto otráveně řekl že to je normální a že je to jeho problém. ?co? No tak jsem odvětil že je to veřejný park kde lidé sportují a mohl by je ohrozit, na to odpověděl že v tuhle hodinu asi ne. ?a co tu asi dělám já, a co tam asi dělali tři cyklisti kteří si cestu přerušily a dívali ze z povzdálí na situaci, a co tam dělali ty dvě běžkyně a pán se psem? No tak mi pánové policisté řekli že tedy mohu jít.

No takže to mi opravdu dokázalo zkazit náladu, nejsou to Vrchlického sady u hlavního nádraží kde se feťáci mohou u Wilsonovy silnice zhulákat a normální člověk tam nezavítá. Tady ovšem provoz normálních lidí je celkem velký, a taky psů a taky dětí. Když už by nešlo o feťáka tak o tu stříkačku co ležela na lavičce.
Jsem tedy já ten špatný že jsem je vůbec obtěžoval?

P1010810