Můj výlet do Vídně

byl jsem pracovně vyslán do Brna kde jsem si na konci práce udelal dva dny volna kde jsem mohl byt ještě na hotelu který byl kousek od Vídeňské ulice a tak se mi za chtělo do Vídně. Jel jsem šalinou jen dvě zástavby skoro na konečnou ale naštěstí jsem si koupil lístek a naštěstí proto protože tam byl revizor. Svitalo tedy na hezky den. Došel jsem na menší benzínku a začal stopovat s ceduli Wien kde jsem měl na druhé straně připraveno Brno. Asi dvacet minut mi to trvalo než mne někde vzal. No někdo, žena starší asi o 7let než ja která bydlí asi 20let ve Vídni a je z Brna. Hned na zacatku cesty se zmínila ze ma po soudě a ze kdybych na ni neco zkusil klidně to vezme do příkopu. Jelikož nést opiji tak často tak mi nedošlo o co ji jde tak jsem ji odpověděl ze už jsem s autem v příkopu byl a to se lekla a zeptala jestli jsem už někoho obtěžoval :-D takže jsem ji vysvětlil jak jsem to pochopil a co jsem tím myslel. Prý stopaře vůbec nebere ale dnes udělala výjimku protože je po soudě strašně unavená a těší se domu kde se poradně vyspí. No super řekl jsem si a už jsem ji viděl někde v mikrospanku v příkopě . Bohužel mi tedy došel úděl stopaře a i když to vůbec nemám rad tak jsem si sní musel povídat. Samozřejmě většinou o kávě a kavárnách trochu se mi i snažila vysvětlit vídeňskou kávovou scénu ale vůbec nic nevěděla jen vzpomínala na mladí a přitom se mne několikrát během jízdy zeptala jestli nemám nějaké drogy že by si dala :-) no dojeli jsme naštěstí v pořádku do Vídně kde jsem vystoupil a začal chodit po centru. Chvili trvalo nez jsem se zorientoval kde jsem. Navštívil jsem par našich kaváren kde jsem objevil i naši verzi ColdBrew kávy a vydal se pomalu směr Brno. To bylo kolem čtvrté. Říkal jsem si do sedmi bych mohl byt v Brně ale jak se za chvili ukáže ani v Česku . Tramvaji jsem dojel na konečnou bez problému naštěstí a kolem páté po jídle jsem začal stopovat na místě kde i minule. Dobrou hodinu nikdo nechtěl zastavit jen jedni zkurvení cikáni po mě hodili zapalovač z auta aby ho za chvilinku nějaký bezdomovec co šel okolo vzal :-). Dle stopařského manuálu jsem tedy zvolil jinou taktiku, sice radil stopovat bez cedule ale to se i nechtělo proto jsem zvolil zkratku města odkud všichni měli RZ a museli jez přes benzínku na dálnici kam jsem chtel. Nikdo mi nezastavil tak pul hodiny než jeli policajti a před nimi mi zastavilo auto. Prý ho sledovali tak mi radši zastavil. Kluk z Vídně co měl sebou přítelkyni ve Wolkendorfu a jel k ni domu tak me prý hodí tam na nadrazi ze vlakem by to šelo ale jaksi nepochopil ze vlakem určitě nepojede ale co už ty bylo jen 5Km na onu benzínku tak jsem pomalu šel po hlavní silnici směr ono městečko a stopoval projíždějící auta. Zastavilo mi jen jedno bohužel opět cikáni s otázkou co jim za to dám. Když jsem jim řekl ze nemám peníze tak mě vyfuckovali a odjeli. Šel jsem tedy městem dal a název mi naznačoval slovo walk a taky že to tak bylo, došel jsem až za město dal po silnici a kousek za městem mi zastavil konečně nějaký řidič. Jel kolem oné benzinky kde mne vysadil asi kolem deváté večer. Začal jsem tedy po chvilce stopovat na výjezdu nez jsem tedy zjistil vubec kde je a tam jsem stopoval minimálně další hodinu než mne nabrali Poláci jedoucí do Polska. No vůbec neuměli anglicky a stále se snažily neco říkat cesta to tedy byla záživná a ja byl rád že jsem mohl byt do půlnoci na hotelu.

Cyklovýlet na Okoř

DSC00023

Měl jsem v práci dva dny volna tak jsem se rozhodl je zužitkovat s příjemným a udělat si výlet. Často když jsem jezdil v Dejvicích na kole jsem viděl cedule směřující na Okoř a jelikož jsem tam nikdy nebyl tak jsem se rozhodl jet se tam podívat. Nejprve jsem to vzal do práce na letišti podívat se jak pokračuji stavební práce a odtud se vydal cestou neznámou směrem na Tuchoměřice. Tohoto úseku po výpadovce z letiště jsem se bál protože zde auta jezdí rychle ale vzhledem k hezkému počasí a větru v zádech jsem letiště až na hlavní křižovatku opouštěl s 50Km/h rychlosti, bohužel zde se mi poprvé Sekala GPSka a Sekala se mi skoro na všech úsecích kde jsem jel rychleji i 69Km/h . Trochu jsem se ztratil a nevěděl kam jet tak se podíval do mapy a zjistil správný směr. Po chvilce jsem dorazil nějakého cyklistu kterého jsem následoval asi 8Km nejspíše jel také na Okoř ale ze silnice odbočil (jak jsem později podle mapy zjistil správně) na polní cestu a já pokračoval sám po silnici. Za nedlouho jsem tedy dorazil na místo určeni ovšem trochu zklamán. Původně jsem se chtěl zde vykoupat a přespat pod hradem ale jelikož mi můj tachoměr ukazoval jen 38Km a rybník celkem špinavý začal jsem modifikovat své plány . Bylo to celkem rychle když jsem viděl ceduli Lidice bez udání Km. Bral jsem to jako vyzvu a chtěl jsem se tam podívat protože jsem tam nikdy nebyl a o zdejším památníku slyšel dost a hlavně jsem chtěl vidět ono mnohdy v TV diskutované sousoší. Cesta byla nádherná krásnou krajinou za svitu letního sluníčka a já dojel před Buštěhrad. Ano on slavný Buštěhrad kde byla vybudována železnice z Prahy střed přes stromovou takzvaná Buštěhradská Dráha a já jsem zde konečně mohl být. Zahnul jsem a jel dal ani nevěděl jak daleko až jsem dorazil na nějakou hlavní silnici kde byli stánky a ja nervózně koukl do Mapy a hele Lidice u památníku. Po par fotkách jsem jel prozkoumávat zdejší vodní polohy ve které jsem potom cely skončil a odpočíval jenže bylo ještě málo hodin a ja chtěl ještě více. Kousek na mapě se ukazovalo Kladno a za nim jakési vodní plochy kde by bylo fajn stanovat a fotit. Vydal jsem se tedy na krásnou cestu převážně lesy, přes Kladno kolem Lega až jsem dojel k Toušeňským Rybníkům. Začal jsem prozkoumávat okolí kde se usadit s pohledem na západ slunce. A to byl faktor který nakonec ovlivnil mé stanoviště, přeci nebudu stanovat s výhledem na západ když je lepší se probudit s výhledem na východ. Objel jsem tedy cely rybník a našel Mostecko kde jsem rozdělal bivak. Bohužel za nedlouho se kousek o podél usadila rybářská rodinka a byli tam snad až do tmy. Při odpočívají a pozorování nádherného západu slunce jsem popíjel svůj ledový ColdBrew frenchpress Columbii. Byl tak výborný že jsem zapomněl ze je to káva. To jsem si uvědomil až o půl jedné ráno kdy jsem nemohl usnout. Jediné co mne tedy napadlo bylo se obléci (tedy vzal jsem si jen triko protože bylo stále vedro) a šel do husté tmy která by se dala krájet fotografovat. Objevil jsem další neskutečné možnosti mého fotoaparátu u kterých jsem nestihla říkat WOW a s kombinaci s mou svítilnou. Udělal jsem tedy pár fotek a pokoušel se jít spát. Nakonec jsem usnul a dokonce k ránu pociťoval trochu zimu. Musím nějak vyladit to spaní v cyklospacaku. Nakonec jsem se postupně ráno probouzel, jen vystrčil foťák ze stanu směr východ udělal fotku zkontroloval a šel zase na chvilku spát. Takhle jsem to zopakoval asi čtyřikrát. Nakonec mi stan začal očuchávat nějaký pes se slovy majitele ať mě nechá spát. Když jsem slyšel ze odešli vylezl jsem tedy ze stanu a protáhl se krásně na východ ku jezeru jak ne svět stvořil. Až po chvilce jsem si všiml že z protějšího břehu mne někdo pozoruje, tak jsem si oblékl elasťáky a dres a šel si uvařit ranní kávu. Tyhle chvíle na cestách prostě miluji.

DSC00164

Po vypití kávy jsem tedy sbalil celý svůj bivak a vydal se na cestu ku Praze, respektive ku Berounu. Z počátku to byla cesta celkem náročná skrz několik vesniček kde každá z nich ležela na kopci ( na jiném kopci) takže cesta nahoru a dolu každou chvíli i když rozhledy to byli opět skvělé. Už jsem se dostal na cestu směr Nižbor která vedla po lesních silnicích skoro stále z kopce takže super a v Nižboru jsem zatočil směr Beroun. Před Berounem jsem blbe zatočil a prudkými serpentýnami jsem vystoupal na jakýsi kopec nad Berounem kde jsem si musel odpočinout a vychutnat kávu. Dle toho co jsem si pamatoval z mapy mne nic takového nemělo čekat a byla to pravda. Musel jsem se tedy vrátit a jel do Berouna. Zde jsem si prohlídl historické centrum a nakonec dal sladký oběd před cestou do Prahy. Začínalo být již pořádné vedro a za Karlštejnem jsem zjistil že mi došli všechny zásoby vody. To byl moment kdy jsem začal přemýšlet jestli to nevzdat a svézt se vlakem. Nakonec jsem to nevzdal. Namočil jsem si oblečeni v řece vzal ho na sebe a vyrazil. Cesta ubíhala dobře. V Řevnici jsem se na chvíli zastavil dal si birrel s parkem v rohlíku, v tom se zvedl silný vítr směřující ku Praze, zatáhlo se a vypadalo ze bude pršet. Hned jsem toho využil, sedl na kolo a dával si závody s větrem v zádech kdo bude v Praze dříve. Vodu jsem si nakonec koupil až v Radotíně a pomalu jel domů.

Byly to suprově strávené dva dny, spálil jsem kolem 6tisic kalorií, hezky se unavil ale najel jsem jen 160Km což mě mrzí že tak málo. Rozhodně už vidím ideální výlet po práci z letiště do Kladna a stejnou cestou domů jen tak nalehko jen s vodou.

Více fotek najdete zde

DSC00182